Duben 2015

Píseň života

26. dubna 2015 v 12:39 | Melia |  hudba aneb Melio sundej si ty sluchátka!
Včera jsem narazila na jeden můj starý článek, který byl o jednom významným dnu; 4.6.2013. Tehdy jsem si měla naposled ublížit, což už teď sice neplatí, ale přesto je to pro mě zlomové datum. No a ten článek jsem psala o rok pozděj. Na konci toho článku byla jedna krásná věta: vždy jsem musela věřit, abych mohla žít.

Uvědomila jsem si, že je tu jedna důležitá věc. Připomínat si, kým jsem. Kdo jsem.
A nevím z jakého důvodu, ale při prohlížení mých náhodných, starších fotek jsem si pustila píseň (níže), která mě prostě rozbrečela.. Nevím ani proč.


Dokud si všichni píšem svůj vlastní scénář, vždy můžeme vstát a začít tancovat, křičet, zpívat a cokoli jiného. Klidně si i jít hrát s panenkama. Ve vesmíru není nic, co by nás v tomhle mohlo omezovat.

* * * * * *
PS: taky jsem v tom článku přemýšlela, jestli třeba budu 4.9.2014 s jedním klukem. Nebyla jsem. Zůstala jsem single. ALE za pár dní (20.9.2014) se to změnilo. A začalo neuvěřitelně krásný období s P. S kterým pořád chodím. A je to taková moje naděje, že pro mě možná existuje nějaká budoucnost. Ne jen vana plná červené vody..

ᶠᶸᶜᵏᵧₒᵤ, im back

24. dubna 2015 v 17:10 | Melia
Dámy a islámisté a homosexuálové a pánové.
Dneškem se plnohodnotně vracím na blog, protože přijímačky už jsou venku z trávicího traktu.


Kdyby někdo chtěl článek k přijímačkám, tak ho mám napsanej, klidně ho publikuju. Ehm, přiznám se že jsem se neučila. Přijali mě ale jak na zdravku (nutriční asistent), tak na gympl. Na zdravce mi sice připadá, že by tam byl mnohem lepší kolektiv a tak, navíc tam byl děsně nádhernej učitel :D, ale gympl mám kousek od domu a ráda bych v budoucnu studovala psychologii, takže krávu učitelku a pár bakterií (kravek, slepic, whatever) přežiju..


Eminem, Puke, musela jsem to přidat, protože hešteg #inlove, miluju ten song! :D

A dost o škole. Prostě budu gymplačka, takže brzo umřu. S náladou je to u mě tradičně střídavě oblačno, ale vlastně se mám moc dobře. Dovolená v Maďarsku už je domluvená, tentokrát tam budem poslední tejden v červenci. Už se děsně těším. :3 Můj boyyfriend P je MEIN už přes 7 měsíců, a tak nějak mi připadá, že si mě poslední dobou tak nějak..hmm, víc váží. Je nejvíc roztomilej, když mě brání.<3 Taky je mi trošku smutno z toho, že po 9ti letech už budu BRZO chodit do školy jinam, přeci jen jsem tam zažila šíleně moc věcí, chvil.... Ale nebudeme tady emařit. Škodí to našim aurám, haha :D

To jest vše, promiňte za zmatenost a nepodstatnost článku, eh.
Chtěla jsem jen říct, že jsem tady zpět a taky pro vás,
mějte se krásně, milujte se, množte se a taky mi něco napište do komentářů :)

creativity

11. dubna 2015 v 12:08 | Melia |  život slečny M. Psyché
Čauky, už jen pár dní do přijímaček a.... já... um... no dobře, začnu jinde.
Poslední dobou je všechno tak nějak reálnější a lepší. Kromě toho že jsem si teď docela často hrála na kuchařku, čmárala si zentangle jelena, organizovala školní soutěž Talentmánii (ve který budu i součást poroty, muhaha!), sledovala stream FattyPillowa (fatty army!<3), poprvé v tomhle roce cvičila v těláku a tak, dělala jsem i další věci, který jsem prostě dělat CHTĚLA. Věci, co mě těší a co mám ráda, jako tanec nebo lepení lístečků (tapety) na zeď.


Když už jsme u zdobení mého pokoje, tak jsem se už konečně po dlouhé době dostala k pověšení mého portrétu co mám z Prahy a včera mi mother přivezla krásný překvápko - novou skříň (šuplíky) z Ikea. Thanks mom!
Kromě toho jsem začala i s jinými tvořivými věcmi, jako psaní svýho vzpomínkovýho deníku, kam si vlepím nějaký fotky ze zahraničí, nebo obyčejnou vstupenku do kina. Žádný slohovky tam psát nebudu, chci to zaplnit jen krásnýma a pozitivníma vzpomínkama.
Taky pracuju na svým destrukčním deníku - ale to jen zřídkakdy, protože většinou pracuju na něčem jiném, kde dám prostor fantazii.
Navíc jsem si uvědomila, že zbývá už jen opravdu málo času na základce a tak jsem začala dělat věci, který chce prostě udělat každej a ne vždy se k nim dostane. Takže pokud zrovna neskáču z výšky na obrovskou žíněnku v tělocvičně, tak se schovávám ve své (malé) školní skřínce.
Toť jen opravdu málo z posledních dní, už se k sakru musíme jednou začít (a naučit) upřímně usmívat, tak si užívejte a dělejte co vás baví, žádnej stres. :) ..Eh, a já jdu něco dělat na zahradu. :D
ps, folou mi on instagram, jestli chceš vědět že žiju. click.

Kurt Donald Cobain

5. dubna 2015 v 14:11 | Melia |  hudba aneb Melio sundej si ty sluchátka!
rest in peace ♥ Kurt Cobain
1967 - forever

Jak oslepnout, hladomor v divadle a jiné věci ✌

2. dubna 2015 v 11:18 | Melia |  život slečny M. Psyché
Ó, zlatovlasá Sis, jak ty tohle děláš, že napíšeš UŽ skoro po desíti dnech....
No nic, budu se snažit nemlet pátý přes devátý, i přesto napsat o všem, o čem napsat chci. A moc děkuju všem, kteří článek dočtou do konce. <3


Mohla bych začít třeba u mého návodu, jak přijít o zrak. To si tak jedno krásné odpoledne vysávám, a najednou mi něco vystřelí do oka. No nádhera. Povím vám, že je to docela scary, když máte dlaň přitisklou k obličeji přes oko, a následujících pár minut, dokud oko nedokážete otevřít nevíte, jestli vůbec někdy budete vidět. "To se může stát jenom mě, oslepnout při uklízení." Když jsem oko konečně otevřela, to že VIDÍM, byla ta nejnádhernější a nejskvělejší věc na světě, haha. A tak si tak půl hodiny-hodinu to svoje oko chladím ledovou vodou a pořád jen opakuju "jsem v pořádku, to bude dobrý", protože já prostě vidím - a nějaká pošahaná bolest je sice pořád bolest, ale byla jsem moc šťastná, že to dopadlo dobře.
Skins.