
Málem jsem podpálila náš barák. Taky jsem věděla, že mě nějakej chlap znásilnil, a tak mě dotyčnej polil benzínem a zapálil. Když už byl večer, dojela jsem busem k nějakýmu sklepu, kde se mělo učit bojové umění. Ale našla jsem jen onen tmavý sklep, ve kterým plavaly ve vodě 4 mrtvoly.
Následující den jsem byla na hřbitově, jako už tolikrát. Tentokrát jsem ale nepotkala žádnýho divnýho chlápka, ani jsem nemluvila s mrtvými, dokonce ani nelítala. Jen tam rostla jabloň. A na ní nádherná jablíčka. Ale všechny byly nahnilé. Proto jsem nějaké krásné jablko přestala i hledat. Moje matka si ale přesto ještě jedno utrhla a rozdělila ho na dvě části s tím, že třeba bude v pořádku. Nebylo. Vylítla z něj moucha a malá včela, která mi vletěla do ucha, bylo to nesnesitelné.
Když jsem se probudila, paranoidně jsem si asi půl hodiny prohlížela svoje ucho.
To je důvod, dámy a pánové, proč vedle své postele nemám žádný sešit, do kterého bych si své sny zapisovala.
PS: rozhodla jsem se pro "challenge",
kdy budu na blog psát dopisy různým lidem,
celkem sedm dopisů, témata jsou v menu.

Tak to to máš dobré, ja si pre všetky prípady sny za uplynulé dni nepamätám. A to je sakra dobre pretože viem, že to boli pekne nechutné sny. U mňa rovnako mŕtvoly a mačety, ale malo to opodstatnenie :D
Veľa šťastia v challenge, ja sa nikdy nemôžem donútiť dokončiť tie svoje :D