Březen 2015

"we can still survive".....

23. března 2015 v 21:42 | Melia |  hudba aneb Melio sundej si ty sluchátka!
Ono záleží hodně na tom, kde se zrovna nacházejí hvězdy. - To je asi vše, co k mojí aktuální sexuální aktivitě na blogu řeknu. Vím že je těžké věřit tomu, že jsem se vážně ještě nezabila a nereinkarnovala na křečka. Ale já žiju! Jen jsem nedokázala najít správná slova, jak vám všechno říct.... a tak tu máte ode mne zatím jen naprosto zbabělý čin; dávám sem píseň, kterou jednoduše miluju.




Bít či zabít, to je oč tu běží.

16. března 2015 v 21:58 | Melia
Paprsky slunce na mě mají úžasnej vliv. Vlastně nevím čím to je, ale rozhodně v tom musí bejt nějaká černá magie. Když ráno vidím to nádherně prosluněné okolí, všechny šedé mraky jsou najednou pryč. Dnes ráno jsem se probudila o něco dřív (navíc plná energie, což je dost divný; když do naší rovnice přidáme ještě fakt, že je pondělí → to se rovná zombie Melia, nikoli usměvavá, šťastná, ani nic takovýho, to je vyloučený!). Ale neříkám, že to nebylo příjemné - právě proto budu víc než stručná a půjdu hned spát, abych se takového začátku dne třeba zase dočkala.





Dnes jsem si zašla po škole ke kadeřnici s přáním, že chci světlou blond, skoro do stříbrna. Naposled jsem použila sice fialový tužidlo, ale ještě předtím jsem měla červený vlasy - ty se svině sice hned vymyly, ale pořád to trochu na těch vlasech drží, proklínám tu barvu, vážně. Ale i tak jsem po nabarvení docela spokojená, jsem teď taková světloulinká zrzka a příště už se červená překryje úplně a já budu mít konečně bělejší vlásky, třikrát hurá za tenhle skoro vyhranej boj! :D
A je tu ještě jedna věc, kterou bych vám chtěla sdělit předtím, než umřu: já zatraceně miluju tvarohovou zmrzlinu! Nevím co to se mnou je, ale poslední dobou bych jí snědla tuny, stává se ze mě hotovej zmrzlovec. (Vidíte tu část ve slově "zmrzlovec" - zlo? Zlo má tří písmena, číslo 3 je počet stran v trojúhelníku, znaku iluminátů. Náhoda? Nemyslím si! ...lol).
PS: ano mám novej vzhled blogu. Ano opět. Ano tentokrát mi to dýl vydrží. Ano už mlčím.

Dobrou noc moji drazí jednorožci, mutanti, vakoveverky a krocani ♥. amen.

i'm not sick if they let me play with the cats.

14. března 2015 v 11:50 | Melia |  život slečny M. Psyché
Asi už pokládám za zbytečný cokoliv z posledních dnů chápat. Protože já to prostě nepochopím. Zápisky z minulých dnů obsahovaly většinou jen tři slova - no do píči. A jakmile se stane něco takovýho, můžu napsat kolik vět chci, ale stejně se nic nepublikuje. Takže se mnou prosím mějte trpělivost. :D


Kromě toho, že mi heslo na fuckbooku změnil jeden debilní hacker co má až příliš směšný jméno (umři, stejně svůj účet mám zatím zpátky),

kromě toho, že příští tejden v pátek (den předtim, než mi bude 15) jedu se sister nakupovat a shodou okolností ten den máme výročí s P (půl roku, to vážně!?),

kromě toho, že jsem byla lyžovat na nejoblíbenějším místě s mojí milovanou vyhřívanou sedačkou,

kromě toho, že se z mého ntb stává pomalu tablet, páč má jeden pant tak trochu zlomenej a tak se dá obrazovka už skoro oddělit (kdyby nebylo pár malých káblů a toho druhýho pantu, co to drží., a ulomený rohy jakože ignorujme),
kromě toho, že mi moje učitelka přírodopisu (a zároveň výchovná poradkyně) bude asi fakt po odchodu na SŠ chybět, ať to zní divně jak chce - je skvělá učitelka, a moc mě motivuje, věří ve mě a pomáhá mi (děkuju),

kromě toho, že jsem viděla MetalBoye jak dělá autoškolu a dostala skoro záchvat smíchu i před jeho učitelem, jo a kromě toho že to neudělal (tiše mlčme, jelikož řídil i bez řidičáku s flaškou piva v ruce a někam už to stihl i nabourat),

kromě toho, že jsem byla už podruhé na učňáku (kde jsem se minulej rok seznámila s tím blbečkem MetalBoyem) a idioti z té školy mě samozřejmě nějak poznali a najednou věděl celej jejich obor že mám prej hrozně hezkej zadek (předtím to vědělo tak 6 kluků s kterýma jsem se tam bavila minule, no tak vidíme ten postup, že? věřím ve vaše nefungující mozky, věřím v zázraky..),

kromě toho že jsem nakreslila mého sexy chameleonka (zentangle) a musím zkusit i něco jinýho,
a kromě toho, že moje chování, nečekaný rozbrečení se a vůbec všechno nasvědčuje tomu, že jsem snad těhotná (což by znamenalo že můj život by byl dokonalý pro nějaký román, možná i bestseller),

tak je všechno O.K. Teda, já se mám skvěle. Jen prostě pořád nevím co se vztahem s P, protože jeho sladký rty miluju, to jak mě přitáhne vždycky k sobě miluju, prázdný třídy s ním miluju, ale když je jen tak naštvanej, házím po něm nože (nevím jestli je dobře, že jen v duchu). Prostě už něco změním.
Ufff. Ale ano. Vážně se mám moc dobře, děje se tolik krásných věcí, když jsem navštívila Laa v Rakousku, měla jsem se přímo božsky. Jen se občas dějou takový sračky, že do sebe hodim několik prášků na hubnutí najednou, a při mojí váze 51-52 kg někdy brzo třeba uvidím vysněnou čtyřku jako první číslo. I když.... já si teď jdu spíš dát nějakej dance workout, to bude asi taky lepší. Tak se mějte, možná není potřeba mít nad vším neustále kontrolu.. :)


Další. články. budou. lepší. :D
PS: odkazy ve článcích nejsou pro nic-za nic. O:)

Dopis pro moje "staré" já

7. března 2015 v 22:26 | Melia |  články s tématem co možná nejsou o ničem
Milá a malá Mel před několika lety, tenhle dopis píšu pro tebe.

Nejdřív bych ti asi měla říct, že tě mám vážně moc ráda. Jsi jedna z těch nejúžasnější částí mě samotné. A pro tvůj budoucí život je důležité, aby jsi sama sebe milovala. Protože společnost je zkažená a ty ještě teď nejsi. Jsem si jistá, že jsi v této době šťastná. Tvoje malé problémy jsou opravdu jen malé, i když důležité pro tvůj vývoj. Hlavně se směj - to ty taky ostatně budeš, a to hodně a vždy, neboj.

Před tebou sice nestojí lehké období, bude to jedna zkouška za druhou, ale víš ty co? Jsi chytrá, a víš že to zvládneš. Víš že probrečené noci jednou skončí a nastane den, víš že krev z rány jednou přestane téct, víš že po bouři bude nádherná duha..


Ale nechci ti psát jen o tvé budoucnosti. V téhle době jsi ještě tak nevinná. Tak krásná. Máš ráda malé, čerstvě narozené králíčky u babičky a ráda jezevčíka Betynku podrbeš na bříšku. Ráda si přivstaneš jen proto, aby jsi mohla brzy jít do svého bazénku na dvoře. A jsi vážně, vážně šťastná, když maminka příjde z práce a ty s ní můžeš být. A to nemluvím o tom, jak obrovskou fantazii máš při pečování o svoje plyšáky. Vždy tě budu obdivovat.
Jsi nádherná holka, co má neskutečně krásné dětství.
A když zkoušky skončí, uvidíš to, co teď já - uvidíš tu nádhernou duhu na obloze.
Často se k tobě ve svých myšlenkách vracím. Chybíš mi, tolik mi chybíš...
...třeba se mi někdy vrátíš. Alespoň jako moje větší část.

Dopis píšu večer po dni lyžování a připadám si mírně schyzofrenicky, tak prosím trošku ohleduplnosti:D:)
PS: ne fakt mi na té druhé fotce kde jsem jako miminko, nedala teta kokain :D

♪ i need someone to show me the things in life that i can't find ♪

4. března 2015 v 20:01 | Melia |  články s tématem co možná nejsou o ničem

Málem jsem podpálila náš barák. Taky jsem věděla, že mě nějakej chlap znásilnil, a tak mě dotyčnej polil benzínem a zapálil. Když už byl večer, dojela jsem busem k nějakýmu sklepu, kde se mělo učit bojové umění. Ale našla jsem jen onen tmavý sklep, ve kterým plavaly ve vodě 4 mrtvoly.
Následující den jsem byla na hřbitově, jako už tolikrát. Tentokrát jsem ale nepotkala žádnýho divnýho chlápka, ani jsem nemluvila s mrtvými, dokonce ani nelítala. Jen tam rostla jabloň. A na ní nádherná jablíčka. Ale všechny byly nahnilé. Proto jsem nějaké krásné jablko přestala i hledat. Moje matka si ale přesto ještě jedno utrhla a rozdělila ho na dvě části s tím, že třeba bude v pořádku. Nebylo. Vylítla z něj moucha a malá včela, která mi vletěla do ucha, bylo to nesnesitelné.
Když jsem se probudila, paranoidně jsem si asi půl hodiny prohlížela svoje ucho.
To je důvod, dámy a pánové, proč vedle své postele nemám žádný sešit, do kterého bych si své sny zapisovala.


PS: rozhodla jsem se pro "challenge",
kdy budu na blog psát dopisy různým lidem,
celkem sedm dopisů, témata jsou v menu.